Miniblogeři rakeťáky

Dětský časopis Raketa kolem nás nějakou dobu jen tak lítal, tak jsme ho navigovali, aby přistál i u nás. Miniblogeři nasedli a byla to jízda, kterou jsme za ten měsíc ani nestihli celou absolvovat.

Celá recenze Rakety č. 8 na téma Jídlo je radost ZDE. 

Určitě jako rodič (hlavně pokud máte energií nabité kluky) oceníte chvíli, kdy těm svým výlupkům přinesete cosi pečlivě vybraného a ono se to doma jaksi zklidní, ba i půl hodiny je ticho a rošťáci ani nedutají. Tak to Raketa splnila na sto procent a dokonce na několikrát. A to nejen doma, ale i během podzimních prázdnin na výjezdu celé naší company nebo v cukrárně, kde pravidelně děláme s miniblogerem Andrejem úkoly do školy typu- Přepiš celé cvičení znovu!!! Raketa nám tyto blahé i neblahé povinnosti trochu zpříjemnila.

Samozřejmě, odebíráme více méně vše z dětských časopisů na trhu. Tedy to, co se hodí pro ta naše větší Prážata (3,5, skoro 8 a skoro 10 let), která už jen neškubou papírky a drahý časopis během pár minut nezačmárají fixami. Takže máme srovnání. Raketa, která má v záhlaví: časopis pro děti chytrých rodičů- komu by to nezalichotilo- něčím výjimečná je. Čím?

Určitě kvalitou ilustrací, grafickým zpracováním a z mého pohledu náhledem do lehce "alternativní dětské scény". Líbilo se mi i ztematizování. My jsme měli Raketu zaměřenou na jídlo a ochutnali jsme ho opravdu z různých stran. Zacílení na jedno téma přineslo možnost trochu hlubší sondy, než když se jen tak těká od dinosaurů k pěkně vykreslenému B a oblíbeným postavičkám z animáčků. Osobně mi přístup tvůrců trochu připomíná knížky, které jsem měla jako malá doma a odhaduju, že vycházely cca v 60. letech. Byly v nich návody na nejrůznější činnosti venku i doma, obsahovaly pokusy, šifry a vyhrála jsem si s nimi dokonale. Občas nějaký pokus třeskutě nevyšel a byl z toho problém... Takže i takové příjemné déjà vu. 

Oproti běžné produkci vyšli autoři vstříc rodičům a zmírnili infantilní přístup vládnoucí mainstreamu. Je to asi dáno i věkovým zacílením časopisu. Ale třeba povídání s malou Laurou o tom, jak se jí žije v Rychlebských horách a co ráda jí, zaujalo i mě. No a pokud budu rozporovat to, co jsem psala výše, Raketa nám nabídla i aktivity, kdy jsme se bavili všichni společně jako rodina. Takže z části se jedná i o časopis, u kterého zvídavé dítko jen tak neodložíte a chtěj nechtěj jste zaktivizováni. U nás takto proběhly hrátky s vajíčky. Nejen kvůli křehkosti materiálu, ale i kvůli tomu, že se odehrály na vypůjčené chalupě. 

Trochu rezervy má časopis v delších textech. Pouze slovní hrátky a nahození zajímavé atmosféry příběh prostě neutáhnou. Neznám autory natolik dobře, ale spolupráce přímo se spisovateli, ne jen ilustrátory, jak to na mě dělalo dojem, by asi časopisu pomohlo ještě o stupeň výše. 

Andrej se Raketě věnoval hlavně ve své oblíbené cukrárně, naladěn na notu celého čísla- dobré papání. Jeho názor je zachycen níže. Minibloger Alexej si poznamenal: „Líbily se mi aktivity, které jsme si díky Raketě vyzkoušeli. Zajímavé bylo čtení o jídle z celého světa, uf, co se kde jí, to je hrůza. Rád kreslím, tak se mi líbila dvojstrana s obrazy malířů, kteří jídlo uměli namalovat. Já maluju rád kytky, malovat jídlo mě nenapadlo."

Naše recenze se přímo "trefila" do vydání dalšího čísla věnovaného lidské různorodosti.   Po předchozí dobré zkušenosti se na ni rádi podíváme. A že tedy recenzujeme už neaktuální číslo? Prostě tým miniblogerů celý listopad papal, cpal se, vychutnával dobré jídélko a hlavně... stonali tak dlouho, že to takto vyšlo :-)