Človíček Andrej přelouskal Človíčka

První samostatně přečtená knížka je opravdu důvod k radosti. Minibloger Andrej se navíc nespokojil jen se čtením a napsáním minirecenze. Jednou v neděli jsme se totiž vydali do „divočiny“ a zkusili si „človíčkování“ naostro v lese. 

Človíčkova dobrodružství

Autor námětu: Pavel a Zdenka Teisingerovi
Podle ilustrací Josefa Lamky překreslila Marcela Walterová
Vydal Albatros, 2015
58 stran, knížka v tuhé vazbě

Náš oblíbený les za Prahou byl ještě pod sněhem, všude to klouzalo a knížka o Človíčkovi, kterou jsme s sebou pro inspiraci vzali, nám bohužel žádný recept, jak se s touto nepřízní porvat, neposkytla. Doklouzali jsme tedy na mýtinku. Človíčkovy rady, jak zapálit oheň, což jsme chtěli vyzkoušet, byly ale podle miniblogera Andreje dostatečně detailní a sofistikované. (Pokud se pohoršíte na „ohněm“ v lese, tak vězte, že na sněhu umí rozdělat oheň každý pořádný skaut a vyhodnocení kde a jak patří mezi pilované tábornické dovednosti.)

Les byl plný oschlých smrkových větviček a březové kůry, takže o otop, který se nám nahromadil na sáňkách, uzavírajících naše procesí, nouze nebyla. Tatínek nepodcenil bezpečnost a z pár velkých šutráků udělal provizorní ohniště.

Vše je přichystáno… Andrejek listuje v knížce a konzultuje zapálení ohně s Človíčkem. Ouha, ale všechny kameny- křemeny jsou pod sněhem… S tím jsme nepočítali! „No tak jsi snad vzal sirky, ne?“ ptá se tatínek lehce nalomeného Andrejky, který hypnotizuje připravené ohniště. Kolem postávají nedočkaví bratříčci, jeden z nich si na klacek napíchl housku, aby sehrál na fotkách roli Človíčka opékajícího si rybu. „Máme jen zapalovač….“, hlesne Andrejka. „Sem s ním!“ Ajajaj! Tak to trochu v zapalovači zasyčí, malinký plamínek se objeví tak na vteřinku a pak nic. „Kolikrát jsem ti říkal, že správný táborník nosí sirky?!“ Tatínek se snaží ze situace vydolovat výchovné poučení. Maminka se směje a hloupými žerty se snaží zabavit dva nejmladší členy expedice, kteří nejsou tak rychle schopni pochopit, že žádný ohýnek a opékání chlebíčků nebude. Do dvou minut je otop rovnoměrně rozházen po okolí, kameny uklizeny a vše shrnuto slovy: „To byla ale povedená akce! Tak zas příště nějakou takovou volovinu…“

Nějak takhle mělo naše snažení dopadnout :-)

Jinak díky Človíčkovi jsme pořídili i zaručeně pravé pazourky (v Bílé Labuti dole, jeden za 20 korun) a vyrobili oštěpy- kterými si kluci málem navzájem vypíchali oči, ale bylo u toho spousta legrace, takže já mám stejně jako Andrej Človíčka moc ráda. Prostě je s ním zábava a vzhledem k tomu, že už doma máme človíčky čtyři, tak jeden rošťák z knížky navíc nevadí. Až se někdy budeme nudit, tak zas do knížek s Človíčkem nakoukneme.

Už pěkně v teple si Andrej poznamenal: „Človíček je malý chlupatý moula, který poznává svět. Na začátku má jen pelíšek z větví a slámy, postupně se naučí lovit, zapalovat oheň, postaví si dům a získá za kamaráda pejska. Příběhy v knížce jsou většinou veselé, Človíček je ale taky docela často naštvaný, třeba že nemá co jíst. Ilustrace jsou hezké a logické (třeba když si Človíček postaví dům, je přece jasné, že bude mít radost a taky se na obrázku raduje). Délka jednotlivých kapitol mi přišla tak akorát, jen když jsem knížku četl večer, přišly mi delší než třeba o víkendu nebo po příchodu ze školy.“ 

Po Človíčkovi zase rádi sáhneme