neděle 23. října 2016

Netiketa? No, přece etiketa na netu!


Máte za sebou první dětské krůčky vašich ratolestí v kyberprostoru? Nadšené tleskání, jak to těm capartům jde? Co všechno si 'nevygůglí' a co všechno že neznají… Velmi záhy ale určitě narazíte na problémy, které jste ani nepředvídali a bude potřeba se v bezbřehých možnostech courání virtuálním světem vašich dítek trochu zorientovat.


Celá recenze ZDE.


Netiketa/ Dobré mravy na internetu

Polský originál napsala: Zofia Staniszewska
Přeložila: Lenka Kuhar Daňhelová
Ilustrace: Artur Nowicki
Nakladatelství JUNIOR, 2016
51 stran, pevná vazba


Andrejkovi bylo myslím šest, když si ho jen o trochu starší chlapeček vyhlédl na pískovišti, provokoval ho, a když ho pořádně naštval, tak si ho natočil s tím, že tohle bude na 'jůťůb' pořádná pecka. Andrej se nám doma svěřil, že se mu to nějak celé nezdá, a protože se to stalo na příměstském táboře- jinak velmi dobrém- pořešili jsme to s vedoucími. Rodiče chlapečka jsme za celou dobu nepotkali, ale zajímalo by mě, čím se doma rodinka baví, kdo chlapečkovi povolil přístup… Andrej od té doby ví, jak se v takové situaci chovat a že ho bez jeho souhlasu nikdo nesmí natáčet. Ostatně, stalo se to i mně, když mi nějaký psychopat dráždil psa uvázaného u pískoviště a pak natáčel, co tam lidi vodí za krvelačné bestie. To už jsme ale kontaktovali policii.

Že se něco takového jmenuje Happy Slapping jsem si ujasnila až na přednášce, kterou nedávno pořádala naše základní škola pro rodiče. Účast byla docela slušná. Tatínci ajťáci se veselili, cože se nedozví. Přednášku vedla starší paní… Takže zná fejsko! Ví, co je lajk! Paní se jmenovala Monika Podlahová, byla ze společnosti MP Education, která dělá výchovně vzdělávací programy a z toho, co říkala jsem pochopila, že mluví ústy mnoha dětí, které se jí na 'workshopech' svěřily: „Už rok si píšu s Aničkou a teď se se mnou chce sejít, ale je to tajné, nemám to říkat mámě. Je strašně fajn, povídáme si o pejskách. Stejně jako já nemůže mámě říct o svých problémech... Já si psala s Elinou a ona dostávala na holou, tak prý jestli já taky, nějak se mi to nezdálo… Přítel si mě vyfotil nahou a když se s ním rozejdu, tak to všem pošle. Ono je na tom něco trestného? …já raději než dárky, tak lajky… Sem "jůtůberka" a natočila sem, jak to máme doma pěkný, hezky zařízený… Ta holka, co si se mnou povídá přes Skype, že jí už taky rostou prsa, může být fakt padesátiletý chlap? Jak to dělá?“

Uf, no, ne že bych po vyslechnutí tohoto a mnohého dalšího, přišla domů, zaklapla notebooky, vytrhala dráty a zařekla se, že žádné chytré věcičky doma nebudou. Každopádně jsme s kluky začali o tématu mluvit, ukazovat si, co, je co.  Nebudeme si nic nalhávat. Ze svého okolí znám holčičku, která má profil na FB od cca 11 let, hezká fotečka na posteli v negližé měla pěknou sledovanost celé úchylácké komunity a další pokračování už bylo hodně i na otrlého dospělého. V tomhle věku by to ale primárně měli podchytit rodiče, že. Ale další zkušenost je, že dětem sami umožní přístup a pak už jen žehlí nějaký průšvih. Takže jsme pořídili Netiketu. 

„Knížka byla zajímavá. Zatím si na počítači jen hraju hry, dívám se na video nebo zpracovávám fotky do fotokroužku. S mámou se dívám na fotky a videa na fejsku. Teď vím více o bezpečnosti na internetu. Jako třeba, že se nemají „krmit trolové“. Překvapilo mě, že se v kině nesmějí natáčet promítané filmy na mobil. Knížka má moc pěkné ilustrace,“ poznamenal si své dojmy Alex.

Podobných knih je na trhu více. Mně se tato líbila proto, že osou jsou veselá vyprávění malého Franty, který se snaží se všemi vymoženostmi virtuálního světa seznámit a také různě naráží a ujasňuje si, jak neobtěžovat a nebýt obtěžován. Povídání je čtivé, na konci každé z kapitol je malý slovníček. Pár nových pojmů jsem se naučila i já. Na konci si děti mohou udělat test ze získaných znalostí. Smlouva mezi dítětem a rodiči o užívání internetu mi přišla už moc, ale na něčí notu určitě zabrnká. Ostatně Alex je stejně jako Franta tvůrcem blogu a právě tvorba vlastního inteligentního obsahu mi přijde jako dobré řešení a možnost odklonu pozornosti od problematičtějšího užívání.

Asi největším poznatkem pro mě z celé problematiky je, že celá puberta našich dětí, dospívání, první lásky a všechny ty věci, kterými jsme si prošli i my a milosrdně upadly v zapomenutí, budou spjaty s novými médii, zaznamenány a pokud nebudou korigovány, tak nás všechny mohou pěkně potrápit v dospělosti našich zatím 'malých, roztomilých a nevinných broučků.'  No, budoucí zaměstnavatelé budou mít v některých případech přehled od pasení koníčků a prvního nočníčkování až po náctiletá párty… Takže trocha teorie dospělákům ani dětem neuškodí.




Žádné komentáře:

Okomentovat