Staronový medvídek Pú pod Alexovým drobnohledem

Když knížka v roce 2008 vyšla, měli jsme z naší čtenářské čtyřky jen Alexe a to navíc úplně maličkého, takže nás nové příběhy známého medvěda nechaly chladným. Teď jsme před dovolenou hledali něco, co by se dobře četlo a v našem oblíbeném knihkupectví jsme narazili právě na Návrat do Stokorcového lesa. A Pú se rozhodně vrátil ve formě. Knížka nám zajistila několik skvělých večerů, kdy se větší kluci smáli a smáli vtipným dialogů a ti menší se smáli prostě proto, že bylo veselo.

VÍCE ZDE...

Návrat do Stokorcového lesa
David Benedictus
Albatros 2010
Ilustroval: Mark Burgess
212 stran, pevná vazba
Doporučeno pro čtenáře od 6 let

Alexeje pokračování známé knížky jiným spisovatelem než byl ten původní dost překvapilo a napsal si k tomu: „Přijde mi to neobvyklé, že někdo pokračuje v tak populární knížce. Postavy se trochu změnily. Krištůfek Robin je školák a i na kresbách to je vidět. Má špičatější nos a obličej. Objevila se tam nová postava vydry, která je na chudáka Ijáčka moc rychlá a sportovně založená. Vydra Lotka má ze všech zvířátek nejčastěji nějaký nápad. Příběhy mají moc vtipné chvilky, ilustrace jsou pěkně barevné. Mně se to dobře četlo.“

Asi největším kladem nového Púa je schopnost invenčně navázat na notoricky známé příběhy. Jeho nový tvůrce, David Benedictus, se dokázal zcela ponořit do lehce absurdního konverzačního tónu, který Stokorcovému lesu vládne. Dějově si vypomohl tím, že další várka příběhů se odehrává v době, kdy Krištůfek už chodí do školy, sportuje a vnáší tak do světa, který byl ukotvený v dětském bezčasí nové impulzy.

Nás ale nejvíc zaujalo, kdo je David Benedictus, který si na něco takového troufl? No, s tím troufl, to až tak není, k napsání podle dostupných zdrojů vedla celá řada drobných krůčků, které autor zdolával od roku 1988.

Po stopách Davida Benedicta

•Zajímavé je už jeho jméno. Rodina ho prý začala používat po tom, co autorovi předci- aškenázští Židé- přesídlili do Británie a nahradilo tak původní rodinné jméno Baruch- znamenající v hebrejštině taktéž svatý.

• Narodil se na začátku druhé světové války. Studoval na Eton College a napsal o šikaně v tomto prestižním ústavu úspěšnou knihu, která byla i zdramatizovaná.

• Jeho prvním zaměstnáním byl post vychovatele či domácího učitele u Rothschildů. 

• Podle jeho druhé novely You're a Big Boy Now natočil v New Yorku film režisér Coppola. Pár minut určitě stojí za to :-)

• Pracoval ať už jako autor nebo editor, příležitostně i herec pro rádio BBC a v dalších rádiích, dále pracoval pro Channel 4 nebo Královskou Shakespearovskou společnost. Učil na školách dramatické umění, profesně se zajímá i o dostihy.

• Pokud posloucháte BBC, tak jste určitě zaznamenali pořad Book at Bedtime, který se soustřeďuje na prezentaci moderní světové klasiky. I tady byste Benedicta našli v týmu autorů.

• Rád hraje šachy, kriket a podle vlastních slov s chutí, ale ne příliš dobře muzicíruje na klavír. Je rozvedený a má čtyři děti. Žije v Londýně. Jako údajný turistický průvodce o svém městě rozšířil mnoho zavádějících informací.

• V roce 2005 vyšla jeho autobiografie Dropping Names.

A jak to bylo s Medvídkem Pú?

S filozofujícím medvědem se Benedictus poprvé blíže seznámil, když se známými britskými herci natočil audionahrávku této známé knížky. V roce 1988 pak proběhla první jednání s držiteli práv o tom, že by se mohlo objevit další Púovo pokračování. Benedictus napsal první dva příběhy, které zaslal vlastníkům práv. Veřejnost ale pokračování na piedestal stavěné Milneho příběhy v té době vnímala spíše negativně a až po tom, co se objevila další díly hitovek jako Petr Pan nebo Bond, začala být britská společnost tomuto nápadu přístupnější. Na „Púovský konkurz“ se údajně přihlásilo nespočet autorů, ale Benedicta nakonec oslovila sama nadace, Trustees of the Pooh Properties, což jsou držitelé části knižních práv Milneho- autora původního medvídka Pú.

Benedictus se Milneho originálu drží po technické stránce- vytvořil deset příběhů, z nichž každý má asi 2500 slov a odehrávají se od začátku července do konce září- v době prázdnin. Nápady jak známé postavičky rozhýbat jsou ale zcela jeho invencí a z našeho pohledu to ve Stokorcovém lese prostě žije. Sice trochu jinak, což připouští i sám autor: „Doufám, že moje kniha dostojí myšlence, kterou Milneho příběhy končí: Ať půjdou Pú a chlapeček kamkoli a ať je cokoli potká, vždycky si budou hrát," uvedl pro média v době, kdy knížka vyšla. Z našeho pohledu se to zdařilo.

Přehlédnout by se neměl ani autor zdařilých ilustrací, Mark Burgess. I on navazoval na tak známé výtvarné dílo, že nebylo jistě jednoduché vyhmátnout to, co je třeba zachovat, ale na druhou stranu dát do obrázků i něco svého. Pro mě jsou obrázky trochu více popisné než v originále, ale šlechtí je decentní barevnost.

__________________________________________________________

(Zdrojem všech informací je internet, všechny informace jsou běžně dostupné, ale nebylo je možno ověřovat, některé se i rozcházely. Využili jsme zdroje: aktualne.cz, idnes.cz, wikipidie, www.rlf.org.uk, www.goodreads.com, www.valancourtbooks.com- fotografie a další.)